Co si pamatuju, tak jsem se začala mamce motat v kuchyni, když jsem chodila do 4. třídy. Pořídila jsem si zápisník a dělala do něj poznámky o ingrediencích a postupech vaření našich rodinných večeří. Mamce jsem pomáhala zpočátku omývat zeleninu a oddělovat listy od stonků bylinek. Postupem času jsem se posunula ke krájení a nakonec mě mamka pustila k tehdy ještě plynovému sporáku a já už začala servírovat rodině vlastní jídla.
Láska k vaření mi zůstala doteď. Změnily se jen tři věci. V kuchyni bývám bohužel bez mamky, nedržím se úzkostlivě receptů jako předtím a vyřadila jsem z každodenního vaření maso. Když mám poblíž mamku, tak se od ní vždycky nechám rozmazlit a spíš pomáhám s čím je třeba. A recepty jsem vždycky brala moc vážně. Bála jsem se, že bez nich to nebude chutnat “tak, jak má”. Dneska už to nehrotim. S recepty si hraju, kombinuju je, přetvářím a vymýšlím si. Hlavně, že mně a všem okolo chutná.
No a maso jsem přestala vařit, protože pulty s masem a uzeninou v obchodech v mojí mysli přestaly existovat, na krájecím prkýnku mi maso nevoní a na jazyku mi vůbec nechybí. V té době jsem navíc žila a studovala ve Švédsku, v prostředí, kde moje bezmasá výživa byla celkem běžná a dostupná. Pár let praktikuju meditaci a jezení masa tomu neprospívá. Dám si ho příležitostně třeba, když se jí venku, na oslavě, společenské akci a není na výběr nic jinýho, nebo tuším, že je v daném místě bezmasá alternativa fakt mizerná. To se mi stává tak jednou za dva měsíce, nebo dvakrát za měsíc.
Asi jste pochopili, že tohle není blog o veganském perfekcionismu. Moje filozofie je taková, že by měl každý člověk jíst tak, aby se cítil dobře fyzicky, tak duševně. Je nesmysl odsuzovat se navzájem za to, co jíme. Každý z nás prochází jinou životní fází a situací, stravujeme se podle jistých domácích zvyků, a jsme ovlivňováni školním nebo pracovním prostředím, ve kterém se denně pohybujeme. Vyvíjíme se a jednoho dne se všichni dopracujeme k vlastnímu optimálnímu stylu stravování.
Život je souhra přírodních a samovolných změn. Neodporujte jim, to vám přinese utrpení. Nechte skutečnost být skutečností. Nechte věci plynout přirozeně tak, jak sami chtějí.Lao Tzu
Jídlo už dávno neprochází jen žaludkem a není pouhým zdrojem energie pro naší tělesnou schránku. Jídlo živí také naší mysl a duši. Pokud jsme si vědomi toho, jak a co jíme, netrpíme žádnými výčitkami, úzkostmi, či nepříjemnými fyzickými pocity (plnost, těžkost, nadýmání atd.), pak dosáhneme celkové vnější a vnitřní harmonie.
Já se převážně s rostlinným jídelníčkem cítím lehká, pozitivní a vyrovnaná. Vaření rostlinných jídel je pro mě zase zábavou a kreativní činností, při které si krásně zamedituju. Ráda se s vámi o tohle vše podělím formou receptů a různých příspěvků, a naopak se těším na zpětnou vazbu a inspiraci od vás.